Lopatky větrné elektrérny

V létě roku 2020 nás kontaktovala dvojice studentů aerodynamiky se zájmem o výrobu vlastní stacionární větrné elektrárny. Vyšli jsme rádi vstříc začínajícím podnikatelům a pustili jsme se do projektu, který u nás ještě neměl obdobu.

Inženýr navrhl, že bychom mohli koupit dvě větší tiskárny, které by proces urychlily a potom z 3D tisknutých kusů slepit celou lopatku.

V první fázi jsme se prali s poměrem rychlosti kvality tisku, ale nakonec jsme našli kompromis.

Po vytvoření modelu přišlo na řadu lakování, aby nám lesk ukázal skryté nerovnosti, které jsme předtím neviděli.

Následovala práce lakýrníků, kteří ručně vyrovnali nerovnosti modelu a vyrovnávali všechny plochy do ideální roviny, což se stalo oříškem díky neobvyklému tvaru.

Pro samotnou výrobu lopatek jsme se domluvili s klientem na použití pokud možno co nejlevnějšího materiálu. Proto jsme od našeho dodavatele objednali defektní karbonovou roli, která měla pouze estetickou vadu, nám však šlo hlavně o funkčnost a hmotnost než dokonalý design.

Neměli jsme žádný fyzický model, pouze 3D model, kteří vytvořili kluci sami díky svým znalostem aerodynamiky. Naštěstí si náš inženýr věděl se vším rady a sestavil plán jak vytvořit model a přitom nezpůsobit začínajícím podnikatelům bankrot.

Měli jsme v té době již jednu 3D tiskárnu menšího rozměru, která však sloužila k výrobě uchýtů. Teď jsme však potřebovali vytisknout lopatku o rozměru skoro dva metry.

Po vytisknutí všech částí přišlo na řadu lepení celé lopatky, což i když se zdálo jednoduché mělo svá uskalí, protože celá lopatka má tvar paraboly.

Následně jsme začali vyrábět formu, která díky své délce dvou metrů byla zatím naší největší formou. Díky bohaté praxi z lodního průmyslu s tím neměl náš výrobce žádný problém.

Kvůli hmotnosti a funkčnosti jsme se rozhodli pro výrobu pomocí vakuové infuze a epoxidové pryskyřice pro dosažení maximální pevnosti při malém množství materiálu, který se musel vejít do klientova rozpočtu.